Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Očekávat od filmové adaptace "Mortal Kombat" nějakou intelektuální hodnotu by bylo čiré bláznovství. Ale očekávat, že akční řež od Warnerů bude třeba i lepší, než kreslená adaptace hry, mi přijde adekvátní. Po velmi povedeném animáku "Mortal Kombat Legends: Scorpion’s Revenge" z minulého roku jsem tak měl celkem velká očekávání. Před uvedením na VOD platformy jsem hltal každou informaci. Velké naděje mi dával fakt, že den před oficiálním uvedením se hodnocení na Csfd.cz vyšplhalo na 85 procent od téměř padesáti lidí, kteří se tvářili, že film už viděli. Pár hodin před oficiálním uvedením vyšel velmi rozsáhlý trailer, který představuje celý úvod filmu a nastiňuje příběh Hanza Hasashiho, který se po své smrti stal jednou z nejkultovnějších postav série Mortal Kombat – Scorpionem. Všechno vypadalo vlastně dobře.
Mé očekávání bylo umocněno i tím, že v roce 1992 byl "Mortal Kombat" první bojovou hrou svého typu, kterou jsem hrál. Před tím to bylo snad jen "International Karate II", které bylo dostupné na Commodore 64 v roce 1986. "Mortal Kombat" byl pro mě úplně nový svět. Jednotlivé postavy měly charakter, své vlastní pohyby, speciální krvavé zakončovací techniky a dokonce tu byl i náznak nějakého příběhu nebo backgroundu. V "International Karate II" se postavy rozlišovaly jen dle barvy kimona.
Přiznám se, že v roce 1995 jsem filmové zpracování od Paula W.S. Andersona slupnul jako malinu a byl ve své podstatě spokojen. Ačkoliv Lord Raiden, kterého hrál Christopher Lambert, vypadal úplně jinak než ve hrách a na všech tricích tu bylo hodně poznat technologické i rozpočtové omezení. Srdce čtrnáctiletého kluka bylo v té době spokojeno. Mnohem hůře v mých očích dopadl druhý díl a seriál, který už laťku, danou láskou k sérii a teenagerským zápalem, rozhodně nepřeskočil. Na milost jsem vzal i seriál "Mortal Kombat: Legacy" od Kevina Tancharoena. Ostatní filmy a sériály, které kolem herní série vznikly, moji laťku také podlézaly.
Zkrátka a dobře, k sérii mám nějaký vztah a provází mě životem od junáckých let. Je to moje guilty pleasure. Akční béčko se vším všudy, které mám rád. Hry si stále kupuji a hraji. Namlsán trailery jsem si včera chtěl udělat večer, kdy prostě jen vypnu a budu se kochat tím, jak si mé oblíbené charaktery dávají přes držku a sem tam u toho někdo někomu utrhne nějakou končetinu. Bohužel jsem si to neužil.
Nový "Mortal Kombat" plnohodnotně odpovídá tomu, že ho dělal Simon McQuoid, který se specializuje na marketingová videa a reklamu. To nejlepší na něm jsou trailery. Je v nich vše podstatné, všechny nejlepší scény, nejlepší triky, nejlepší akční momenty.
Všechno ostatní je velký špatný. Příběh se snaží na scénu uvést novou postavu, která není ve hrách a má se zúčastnit "Mortal Kombatu". S tím problém nemám. Příběh tu buduje rodinné vazby, které nebyly ani ve hrách ani ve filmech – je to umělecká licence, to je za mě v pořádku. Co ovšem v pořádku není, je to, že ostře vyprofilované postavy ze hry nemají žádné charisma. Nepotřebuji u nich nějakou hloubku, ale když už se na scéně objeví, měly by být alespoň trochu cool. Film se velmi rychle strhává v souboj o to, jestli vás víc bude iritovat postava Lorda Raidena, čaroděje Shang Tsunga nebo největšího klaďase Liu Kanga. Nevyhraje nikdo. Srát vás budou všichni.
Očekával jsem teatrální nástupy a tupé hlášky. Ale s nějakým citem. Tady se ale scénář propadl někam pod suterén. Všechno působí jako mistrovství světa ve škrobenosti. Doteď si ze čtvrt století starého filmu pamatuji spoustu skvělých soubojových momentů, které se staly legendárními. Po pár hodinách si ze včerejšího večera pamatuji asi jeden. A to si nejsem jist. "Mortal Kombat" 2021 se nepovedl téměř po všech stránkách. I člověk, který sérii fandí a byl připraven na béčkovu rubanici, se nebavil a přišlo mu to nebetyčně hloupé a nudné. Mohu si tedy jen odškrtnout, že další pokus o zfilmování herní předlohy nevyšel. Tyto typy filmů jsou snad zakleté. Další na seznamu je série "Last Of Us" a "Uncharted".
Pokud jsem si ještě včera myslel, že pokleslou herní zábavu pro puberťáky nejde pošlapat, roztrhat, zmuchlat a hodit do koše, tak letošní filmová adaptace "Mortal Kombatu" dává jasný důkaz, že jsem se mýlil.
Pokud jsem si ještě včera myslel, že pokleslou herní zábavu pro puberťáky nejde pošlapat, roztrhat, zmuchlat a hodit do koše, tak letošní filmová adaptace "Mortal Kombatu" dává jasný důkaz, že jsem se mýlil.
3 / 10
DALŠÍ INFORMACE
USA / Austrálie, 2021, 110 min
Režie: Simon McQuoid Scénář: Greg Russo, Dave Callaham Kamera: Germain McMicking Hudba: Benjamin Wallfisch Hrají: Jessica McNamee, Ludi Lin, Hirojuki Sanada, Joe Taslim, Tadanobu Asano, Mehcad Brooks, Josh Lawson, Chin Han, Lewis Tan, Max Huang, Daniel Nelson, Sisi Stringer, Mel Jarnson, Laura Brent, Elissa Cadwell, Matilda Kimber, Michael Coward Producenti: James Wan, Todd Garner Střih: Scott Gray Scénografie: Naaman Marshall Masky: Nikki Gooley Kostýmy: Cappi Ireland
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.